Měly byste se cítit dostatečně bezpečně, abyste mohly žít na této zemi, na této planetě, v této společnosti.
Cítíte se ale v tomto světě opravdu bezpečně? Cítíte se bezpečně jako člověk s ženským pohlavím?
Nepřály jste si někdy žít život jako muži?
Ze základní či ze střední školy víte, že patriarchát je nastolení společenského řádu. Samozřejmě tomu můžeme říkat i jinak, ale obecně je to společenské zřízení, kde vedoucí úlohu má muž.
Táma patriarchátu se týká převážně žen, které jsou velmi úspěšné, jsou na vysokých pozicích, úspěšně podnikají nebo se ve svém životě dostaly na úroveň, ale i tak se cítí nanaplněné a prázdné.
Mají pocit, že neví, kam se dostaly. I když mají téměř vše, co by si mohly přát, cítí se nespokojeně a provinile.
V podstatě tyto ženy žijí pouze v přesvědčení, že pokud nedosáhnou na tu nejvyšší hranici nebo nedosáhnou všech milníků, tak jejich život končí.
I když jsme úspěšné jak v kariéře, tak v osobním životě, myslíme si o sobě, že stále nejsme dost dobré. Myslíme si, že toho neděláme dost, že nemáme právo si stěžovat, že by to samozřejmě mohlo být horší. Máme myšlenky na to, že lidé jsou na tom hůře a my se musíme cítit dobře.
Pokud spolupracujete se svým psychologem nebo psychoterapeutem, tak může vypozorovat, že nesete známky traumatu. Ale co když jste žádné trauma nezažily? Jak je to možné?
Na tuto otázku odpověděla doktorka Valerie Rein, která napsala krásnou knihu. Patří do archu stresových poruch, což je v podstatě základ proto, abychom se bavily o tomto tématu. Dr. Valerie krásně popisuje skutečnost, že některé ženy nesou známky traumatu, i když trauma nezažily. Měly třeba dokonalé dětství, nic špatného se nestalo, jsou úspěšné nebo v životě bezstarostné.
I tak mnoho žen ale potvrzuje, že se na světě necítí bezpěčně. Obecně jako ženy se dostáváme pod obrovský tlak a necítíme se vnitřně naplněné a spokojené. Dr. Valerie Rein to popisuje jako příslušnost k oblouku stresové poruchy. A je to způsobené tím, že už několik tisíce let žijeme v patriarchátu.
Vytvořila se stresová reakce. Způsob vlády zapříčinil určitou formu stresu, která ženy ovlivňuje.
Patriarchát způsobuje, že neustále flirtujeme, koketujeme, zajímáme se o módu a tím bojujeme o přežití. Očekává se, že budeme mít učité role a činnosti, které musíme vykonávat.
Něco dělá žena, něco dělá muž, a to je daň za to, že jsme součástí patriarchátu. Máme určitou nálepku, která nám říka, co můžeme a nesmíme nebo nám určuje pro co jsme vhodné a pro co nikoliv.
Takže když to shrneme, dostaneme se k tomu, že kvůli patriarchátu nejsme autentické, samy sebou a nejsme tím, kým se cítíme, že jsme.
Je mnoho frází, které slýcháte, vyjadřujících hlavně to, že nemůžete být takové, jaké se cítíte být, že se nebudete oblékat tak, jak chcete, nebo dělat věci, které chcete dělat. Dr. Rein popisuje tento stav jako psychický, fyzický a emocionální dopad na genderovou nerovnost jako formu traumatu, které postihuje ženy z generace na generaci. Jedná se o neviditelné mezigenerační trauma, které je překážkou k úspěchu, štěstí a naplnění snů v životě ženy.
Samozřejmě se tohle vše netýká jen žen, ale i mužů, a tady se dostáváme k velmi zajímavé části, a to, že již víme, že trauma se může geneticky přenášet z generace na generaci. Tomu se věnoval zejména doktor Eugene Lipov, který v podstatě zkoumal fyziologii mozku. Zkoumal, jak se mění, zejména při vystavení traumatu.
Máme díky němu informace, že skutečně můžeme přenášet informace o traumatickém zážitku z jedné generace na druhou. Mnohé z vás si všimnout, že v sobě nosí informace, které nedávají absolutně žádný smysl. Něčeho se bojíte, ale ve skutečnosti jste s tím nikdy neměly špatnou zkušenost, ale extrémním způsobem vás to omezuje. Věříte, že když něco uděláte, tak se stane něco špatného, přestože vám to nikdy nikdo neřekl. To je ta část, která má kořeny v patriarchátu.
Být ženou nebylo po tisíce let bezpečné, ani snadné a to kvůli tomu, že se s ženami nezacházelo dobře.
Byly jsme součástí obchodu, byly jsme prodávány, oceňovány ve výši stáda, peněz nebo bohatství, za které jsme byly směňovány. Vždy jsme někomu patřily a byly jsme vždy brány jako něco podřadného, jako něco, na čem nezáleží. Vzpomeňme si, že před několika desítkami let si ženy nemohly založit vlastní firmu, vzít si hypotéku nebo si otevřít obyčejný běžný účet a když už ano, tak s povolením manžela.
Takže není divu, že se ženy spousty věcí bojí, drží se zpátky a nechtějí prosperovat. Možná obdivujeme ženy, které mají odvahu, chtějí podnikat a jsou zkrátka odvážné. Ale i tyto ženy mají v sobě určité bloky. Je spousta věcí, se kterými se musí vypořádat, a je spousta věcí, u kterých se budou držet zpátky a budou se jich bát. Trvá několik let, než se tím vším prokoušou, než se kariérně posunou a do té doby se často cítí frustrované.
Tím se nesnažím poukázat na to, že teď musí mít každá z vás nějaký byznys nebo musíte být kariérně úspěšné. Ale jde jen o to, abyste si uvědomily, že se musíte znovu cítit bezpečně jako žena.
Jsme první generace ženského pokolení, která se může cítit bezpečně. Jsme průkopnice, které začínají měnit genetickou informaci pro další generaci žen. Můžeme být odvážné, být slyšet, postavit se za sebe, být podnikavé a také můžeme být skutečně úspěšné. Můžeme být kýmkoli chceme a záleží jen na nás, co pro to uděláme.
Projevuje se to například tím, že se bráníme prosperitě. Bráníme se lepšímu životu, protože se bojíme, že nám ho někdo vezme.
Dalším příznakem může být imposter syndrom, který je obecně velmi častý a otřásá lidmi, kteří chtějí dělat něco nového. Například podnikat, koučovat nebo dělat práci s lidmi. Tito lidé se necítí dost dobří, dost schopní, a my ženy, ve srovnání s muži, trpíme tímto syndromem častěji.
Návykové formy přejídání, nadměrná práce, nadměrné pití alkoholu, nadměrné nakupování na eshopech, nadměrné cvičení a další věci. Jakékoliv formy závislosti, které máte, mohou být kompenzací toho, co se ve skutečnosti děje ve vás.
Cítíte se neustále ohroženy, a to buď fyzicky, nebo emocionálně, protože nikdy nebylo bezpečné být úspěšnou ženou.
Příznaků je samozřejmě více, ale tohle jsou asi ty nejvýraznější, které poukazují na vliv patriarchátu na nás jako na ženy.
Ženy se extrémně přepracovávají, dostávají se do mužského módu. Staví tedy svůj den, čas, a vše ostatní, podle vzoru mužského pracovního dne. Inklinují k extrémní mužské energii, mužskému principu a potlačují v sobě svůj ženský princip, protože jdou po výkonu, titulu, materiálu, v podstatě po číslách a hodnotách, vedou si statistiky a podobné věci, které samozřejmě mají určitý smysl, ale celý svět se kolem toho nemůže točit.
To je asi to nejvýraznější, co můžeme vidět v moderní době. Víme, že máme možnost a můžeme teď dělat to, co naše matky, prababičky či jakákoliv generace žen tenkrát nemohla. Já tomu úplně rozumím a chápu to. Na druhé straně je to ale past. Dojde k tomu, že děláme něco, co ani nechceme a jenom se to od nás očekává a je velmi těžké z tohoto kruhu odejít.
Nejčastějším projevem toho, jak nás patriarchát ovlivňuje jako ženy je, že se vytrácí cykličnost. Mizí prostor pro odpočinek, mizí prostor pro to, abychom se uspokojovaly, také pro to, abychom řekly ne, když něco nechceme dělat. Nemůžeme myslet pouze na to, jak posloužíme jiným lidem, ale musíme myslet na to, jak posloužíme především sobě.
Extrémně pečujeme o druhé, protože stavíme sebe na druhou stranu. Vše ostatní je důležitější a cítíme neustálý dluh vůči druhým. Snažíme se být extrémně milé, usměvavé, hodné a chytré. Nechceme zklamat ostatní a stále se škatulkujeme.
Dojde k chronickému stresu kvůli nastavení do mužského módu v rámci myšlení a chování. Je to forma traumatu, kterou vyhodnocuje náš mozek jako nebezpečnou situaci, což ovlivňuje náš trávicí systém. Když jste ve stresu, tak trávicí systém „vykrvácí“, protože nemá sílu na to, vše strávit. Vy ale potřebujete tu krev a potřebujete energii v rukou, v nohách, abyste jste mohly běžet, aby vám fungovalo srdce, abyste se dostatečně nadechly.
Tělo potřebuje přebytek energie, aby pokrylo svůj bazální příjem nebo bazální potřeby a také váš výdej. Když jste v chronickém stresu a odpojené samy od sebe, od své cyklické intuice, extrémně na něčem pracujete a zapomínáte na své základní potřeby těla, tak není divu, že neovolujete, nejste cyklické nebo zažíváte bolesti a změny nálad.
Způsobujete si hormonální problémy ale nejen ty, tohle vše, má vliv na vaše celé tělo. Můžete zažívat pocit, že vás tělo opustilo, že vás zradilo, že s vámi nefunguje, protože přibíráte na váze nebo nemáte menstruaci. Tvoří se cysty, myomy, neovulujete, padají vám vlasy, nemůžete spát. Dostáváte se do boje s vlastním tělem.
A ať už je odpověď jakákoli, je hezké se nad tím teď zamyslet. Doufám a věřím, že teď máte chvíli na to, abyste se zamyslela nad tím, jestli jste skutečně naplněné, cítíte se v bezpečí a máte pocit, že je všechno tak, jak má být.
Můžete mít život plný optimismu. Přesto můžete mít pocit, že se nemůžete pohnout, prosperovat, a že jste uvízly. Možná pro mnohé z vás bude odpovědí právě vliv patriarchátu.
Určitě přemýšlíte, co s tím dělat. Samozřejmě existuje řada řešení a mluvily jsme o tom zejména v rámci členství, do kterého bych vás tímto určitě ráda pozvala https://bagniari.com/domov/bagniari-membership/.
První z věcí, s kterou můžete začít hned, je cykličnost. Cyklický život zabíjí většinu toho, co nám tu patriarchát vytváří. Vráťte se k sobě jako k ženě, jako k cyklické bytosti, a začleňte cyklické žití do co největší části svého života. To je asi ten největší a nejmocnější nástroj, jak se dostat k tomu, abyste nežily ve vězení jménem patriarchát.