Úspěšná jako žena, ne jako muž

Židovské přísloví říká: neponižuj se a neskláněj hlavu. Toto rčení je naprosto pravdivé, a myslím, že v něm tkví velká moudrost.

Měly bychom mít vždy hlavu vztyčenou a zastávat svou pravdu. Je to o tom, že bychom měly pevně stát za svými názory a nebojovat proti své vlastní autenticitě. Myslím si, že to platí zejména pro nás ženy. Mnohdy se necháme ponížit a neumíme se postavit za sebe, zejména když na nás někdo křičí, obtěžuje nás v práci nebo nás považuje za slabší bytosti.

Měly bychom si dovolit postavit se tomu a říci: „Hele, tohle prostě nedělej! Nechovej se k ženě takhle!“ Ženy často mlčí, pokud nejsou v přítomnosti kamarádek nebo někoho, kdo by je podpořil. Je na čase, abychom udělaly první kroky k tomu, abychom se postavily za sebe.

Nemusíme hned dělat velké kroky a stát si za svými názory před stovkami lidí. Můžeme začít tím, že uděláme malé kroky a naučíme se zastávat svá stanoviska a své vlastní hodnoty. To může zahrnovat i takové drobnosti, jako je dodržování denního plánu, bez výmluv, jako „dnes se mi nechce“ nebo „udělám to zítra.“

Nejdříve se musíme postavit za sebe, abychom daly ostatním najevo, jakou máme hodnotu. Teprve potom můžeme odvážně hájit naše větší názory a být přijaty takové, jaké jsme. Právě zde začíná klíčový moment.

Moje cesta

Vím, že když jsem byla mladší, tak se mě všichni ptali, proč chci začít sdílet svou cestu, proč chci začít psát blog nebo proč je dnes tak populární Instagramový obsah spojený s naším životem. Vždycky byl můj záměr inspirovat další ženy. Já sama jsem totiž cítila, že na této cestě často bojuji, že je na mě mnoho nároků a že mi to nedává smysl a inspiraci.

Pozorovala jsem, že jsem nikdy neměla ženu, ke které bych vzhlížela jako ke zdroji inspirace. Nikdo mi neřekl, jak mám žít jako žena. V období, když mi bylo 15, jsem si uvědomovala, že jsem neměla dostatek příležitostí na to, abych navázala hlubší vztah s mojí mamkou, jako mám dnes.

Měla jsem vždy s mámou jiný typ vztahu, především založený na vzájemném respektu. Věděla jsem však, že se mnohé změnilo, když jsem začala pracovat na sobě. Po deseti letech je náš vztah úplně jiný, skoro bych řekla, že kamarádský. Moje máma mi nikdy neublížila, nikdy na mě nekřičela a nebyla příliš přísná. Naše vztahové spojení bylo vždy typicky matka-dcera, nekomunikovaly jsme tolik, kolik bychom mohly/měly. Ale po nějaké době jsme obě začaly pracovat na našem vztahu.

Dnes vidím svou mámu jako svou hrdinku, protože jsem si uvědomila, kolik věcí dělá sama a jak mě inspiruje.

Snažím se zdokonalovat sebe samu. Cílem je být lepší než mý rodiče, a věřím, že takový život má smysl. Tehdy jsem neměla žádnou hrdinku, ženu, ke které bych skutečně vzhlížela nebo která by mě inspirovala. Neměla jsem vzor v oblasti sportu ani žádnou inspirativní ženskou postavu. Na mé stěně visely hlavně plakáty rapperů a úspěšných mužů.

Citáty, které jsem četla, pocházely většinou od mužů, a v mé knihovně dominovaly knihy napsané muži. Postupně jsem se začala obklopovat tímto mužským světem a energií. Chodila jsem na trénink thajského boxu, což bylo většinou doménou mužů, a často jsem tam byla jednou z mála žen. Samozřejmě, občas se objevily i další ženy, ale byly v menšině.

Důležité je, že jsem se věnovala sportu, který nebyl zcela tradiční pro dívky. Moji rodiče s tím nesouhlasili, ale já jsem to dělala, protože mě to bavilo a naplňovalo. Měla jsem ráda tu disciplínu a můj trenér pro mě byl nejen koučem, ale i motivátorem.

Věnovala jsem se tréninku, snažila jsem se stále zlepšovat a učit se. Stanovila jsem si cíle a plány do budoucnosti, a to spíše výkonnostního charakteru. Myslela jsem si, že musím dosáhnout určitých věcí, a tak jsem studovala, abych mohla pracovat a vydělávat co nejvíce peněz. Během vysokoškolských let jsem se domů vracela jen málo, protože jsem pracovala na částečný úvazek a snažila se finančně osamostatnit.

Spěchala jsem, abych se ponořila do té mužské energie a principu pokračování. Byla jsem velmi odhodlaná, tvrdá a nekompromisní. Držela jsem se disciplíny a horlivě sledovala své cíle. Přemýšlela jsem o podnikání, a to dokonce i s Honzou. Stále jsem si ponechávala tu svoji silnou a neochvějnou mužskou energii, věřila jsem v sebe a v to, že vydělám dostatek peněz a postarám se o sebe.

Měla jsem neustálou sebedůvěru, a byla jsem zaneprázdněná nekonečným množstvím tréninku a pracovních projektů.

Celou tuto cestu jsem sdílela s lidmi, včetně vás, a za poslední čtyri roky jsem se především proslavila pod přezdívkou „Bagniari„. Během této doby jsem dosáhla obrovského pokroku, toho si můžete všimnout, pokud porovnáte, jak jsem vypadala před 3 nebo 4 lety. Uvědomila jsem si, že sdílení mé cesty bylo důležité, protože jsem měla jednu myšlenku: pokud se naučím nebo dokážu něco nového, chci to sdílet s ostatními. Vím, jak je důležité nebýt na to sama. Měla jsem pocit, že mnoho žen, které jdou cestou fitness, vzdělání nebo kariéry, se cítí osamocené. Chtěla jsem zajistit, že ženy nebudou na své cestě samy, a tak jsem začala inspirovat a motivovat.

Co mi vlastně chybělo? Chyběla mi ta vzorová postava, hrdinka, kterou bych mohla vzít za svou, ve stavu, kdy jsem se cítila sama. Neměla jsem finanční prostředky na to, abych si mohla dovolit různé kurzy, programy, nebo kosmetické úpravy. Nebyla jsem schopna investovat do lepšího stravování. Taková hrdinka by mi mohla říct, že je to v pořádku, že mohu začít s tím, jaká jsem teď, že se nemusím měnit, upravovat, zvětšovat prsa nebo barvit vlasy.

Toužila jsem být oblíbená, úspěšná a přijímaná společností, protože to je to, co jako lidé často řešíme. Chceme někam patřit a udržet si společenskou akceptaci. Jako lidský druh často hledáme to potvrzení, že jsme přijatí a zapadáme do společnosti.

Samozřejmě, jsem se pokoušela odolat tomuto tlaku, ale hrála jsem si s myšlenkou, že bych také chtěla najít zkratky, jak například rychle zhubnout.

Chtěla jsem mít postavu, kterou jsem nikdy neměla, nejen kvůli ostatním, ale také kvůli vlastnímu sebevědomí. Vždy jsem byla malá, měla větší stehna a lýtka, a neměla jsem typickou „dívčí“ postavu. Nepatřila jsem mezi ženy s výrazným pasem a velkými prsy. Moje puberta byla komplikovaná a často jsem bojovala s vlastním sebepojetím. Ale nakonec jsem vděčná za všechny ty zkušenosti, protože mě formovaly do té ženy, kterou jsem dnes.

Dokázala jsem se s tím vším vypořádat a to, že jsem neměla dostatek finančních prostředků na různé nezodpovědné zásahy do svého těla, mi ve skutečnosti pomohlo. Jsem vděčná za to, že jsem neměla peníze na rychlé řešení, protože bych pravděpodobně udělala velkou chybu. V podstatě jsem ráda, že jsem musela vždy spoléhat na své vlastní zdroje a postupně se s tím vyrovnat.

Máma vyrůstala v jiném světě, na vesnici, kde se starala o hospodářství, a neměla podobné zážitky jako já. Její dětství a zkušenosti byly jiné, a tak jsme o mnoha věcích nemluvily, jako třeba o menstruaci nebo vztazích. Prostě nebyl prostor na takové rozhovory. Musela jsem se s tím vyrovnat sama a doufat, že budu schopna být otevřenější a podporovat svou dceru v těchto záležitostech. Ale nevnímám to jako chybu mé matky, protože ona také neměla možnost se dozvědět o těchto věcěch. Moji rodiče sehráli největší roli v tom, jakým člověkem jsem se stala.

Mám za to, že moji rodiče hráli klíčovou roli v tom, že jsem nedělala hlouposti. Jsem vděčná, že jsem se těmto pokušením vyhnula.

Chci se s vámi podělit o skutečnost, že jsem měla své starosti a pochybnosti ohledně svého těla. Byly to starosti, které žijí v nás všech, a já jsem chtěla zůstat sebevědomá a milovat samu sebe. Jsem vděčná, že jsem neměla prostředky nebo schopnost upadnout do pastí společenských očekávání, která jsem viděla na internetu nebo u svých kamarádek. Nemohla jsem se podrobit těmto trendům, protože jsem neměla finanční možnosti nebo to nebylo součástí mé výchovy.

Můj způsob tréninku byl založen na silových trénincích a boxu, ačkoli jsem nikdy nepřeháněla. Jsem ráda, že jsem se nikdy nepustila do extrémů a nedostala se do situace, kdy bych mohla ublížit svému tělu. Věděla jsem, že musím přemýšlet jinak a hledat alternativní cestu.

Uvědomila jsem si, že nejsem považována za krásnou nebo za modelku, na kterou by lidé volali s nabídkami spolupráce. Tak jsem si řekla, že nebudu ta, která se snaží být krásná labuť, ale spíše budu pracovat na svém rozvoji a postupně se stávat tím, kým chci být.

Zaměřila jsem se na zlepšování svého života postupnými kroky, včetně zlepšování stravování a finanční situace. Rozhodla jsem se, že se budu soustředit spíše na inteligenci a na to, co mám v hlavě. Zvolila jsem dlouhou cestu a to, co si myslím, že ovlivnilo mé myšlení, bylo kombinací výchovy od rodičů, informací, které jsem našla na internetu, a vlivu školy, kterou jsem navštěvovala.

Uvědomila jsem si, že jsem se vždy inspirovala staršími lidmi a jejich příběhy, a čerpala jsem z jejich životních zkušeností. V té době jsem si říkala, že jsem mladá a mohu něco změnit. Rozhodla jsem se jít tou těžší a delší cestou. Od té doby, co jsem toto uvědomění získala, jsem si také uvědomila, že nejsem sama. Určitě existují další lidé, kteří se nacházejí ve stejné situaci, nemají finanční prostředky a nevědí, jak začít. Jsou jako „černá káčátka“, ale chtějí něco změnit. To byl jeden z důvodů, proč jsem začala pracovat na sobě a snažila se být inspirací pro ty, kteří se nacházejí ve stejné situaci.

Od té doby, co jsem nemohla najít svoji hrdinku, jsem si uvědomila, že lekce, které jsem se naučila, mohou být inspirací nejen pro mě, ale i pro další lidi. Upřímně řečeno, nikdo jiný mě nemohl inspirovat tak, jako jsem inspirovala samu sebe tím, co jsem dokázala a co jsem byla schopna udělat v minulosti. Nejvíce mě inspiruje ta nejlepší verze sebe samé, protože se snažím být lepší verzí sebe samé a dosahovat svého potenciálu.

Je důležité si uvědomit, že ať už jste v jakémkoli věku, buďte nejlepší verzí sebe samých v daných okolnostech a v daném věku. Srovnávání se s tím, jak jste vypadaly ve dvaceti a jak byste mohly vypadat nyní po narození dítěte, je nesmyslné. Místo toho byste měly pracovat na tom, abyste byly spokojené samy se sebou v jakémkoli věku. Když jsem to pochopila, začala jsem vytvářet svou vlastní hrdinku, protože jsem si uvědomila, že tato hrdinka může být inspirací i pro jiné ženy.

To je důvod, proč jsem začala pracovat na sobě, abych vytvořila svou hrdinku nejen pro sebe, ale i pro ostatní ženy. Nedávno jsem si uvědomila, že jsem ztratila vědomí toho, proč to vlastně dělám, proč jdu touto cestou.

Je důležité si to připomenout, protože to je to, co vás motivuje a co vám dává smysl.

Přivedlo mě to k tomu, abych snila o tom, že budu považována za hrdinku, ale ne proto, že bych toužila být nejlepší na světě, získat nejvíce následovatelů nebo aby se mi všichni poddávali. Mým cílem je inspirovat jednu nebo dvě ženy, aby žily, jak nejlépe mohou.

Nejde o to, aby každá z nich zakládala firmu, měla tři děti nebo vydělávala velké peníze. Nejde o to, aby každá měla dokonalý vztah nebo dokonalý dům. Jde o to, jít za svými sny a inspirací, abychom se staly lepšími verzemi samy sebe.

Nehledím na to, co je normální v oblasti sportu, a nepokouším se dělat věci, které mi nejdou, jako například bruslení. Místo toho se soustředím na to, co mě baví a co mě naplňuje. Pokud se chci něco naučit, jsem ochotná se do toho pustit, ať už jde o přežití přespolního běhu, nebo cokoli jiného.

Chtěla jsem vám připomenout, že budování mé postavy jako hrdinky a mé role jako inspirace pro vás spočívá v tom, abyste se staly nejlepší verzí sebe samých.

Nebyla jsem přirozený talent v tréninku. Nebyla jsem silná a nepovažovala jsem se za nijak zvlášť inteligentní. Ale začala jsem pracovat na sobě, na různých aspektech své osobnosti, a postupně jsem se stávala lepší verzí sebe sama.

Chci vám říct, že když jsem začala budovat svou značku, musela jsem čelit vnitřnímu konfliktu mezi mužskou a ženskou stránkou své osobnosti.

Dříve jsem měla problém přijmout ženský aspekt své osobnosti, ačkoli jsem začala řešit ženské problémy a studovat cyklus ženy. Postupně jsem si uvědomila, že tím, že se věnuji těmto tématům, pomáhám nejen sobě, ale posunuji se i z mužského světa.

Chtěla bych dosáhnout finanční stability a postarat se o sebe samu. Mám touhu investovat do sebe a začít úspěšně podnikat. Stále cítím energii spojenou s tradičně mužským přístupem k věcem, ale objevila jsem fyziologické aspekty svého cyklu, což mi pomohlo na psychologické a emocionální úrovni. Vnímám, že tato transformace pozitivně ovlivnila mé podnikání v posledním roce. Za to jsem nesmírně vděčná.

Jsem vděčná za to, že jsem začala tuto cestu v poměrně mladém věku, protože jako mladý člověk mohu sloužit jako inspirace pro ostatní, zejména pro ženy. Věřím v moc slov, která říkám, protože vím, že mnoho z vás mě poslouchá.

Ženské tělo je zázrak

Ženské tělo má svou vlastní sílu a intuici. Má čtyři životně důležité signály spojené s menstruací, které, když na sebe dáváme pozor, nám mohou říci, co je špatně v celém našem těle. Dříve jsem považovala menstruaci za nevýhodu, která mi ztěžovala život, ale teď si uvědomuji, že je to obrovská výhoda oproti mužskému pohlaví.

Od té doby, co jsem se začala zajímat o tyto věci, jsem nadšená a udivená tím, co ženské tělo dokáže. Myslím si, že ženské tělo je opravdový zázrak. Jsem dojatá tím, co ženy dokážou a jak moc jsou silné. Existují neuvěřitelné příběhy o tom, co ženy zvládly během svého života, a to mě stále více inspiruje.

Mám radost, že se situace mění a ženy mají stále větší přítomnost ve sportu. Ženy mají nyní příležitost účastnit se olympiád, hrát sporty, které byly dříve považovány za „mužské,“ jako je box, rugby, fotbal a další. Není důvod, proč by ženy neměly mít stejné možnosti jako muži.

Myslím si, že důležité není, jakou roli nebo práci si vybereme, ať už je považována za „mužskou“ nebo „ženskou.“ Důležité je, aby do těchto rolí a pracovních pozic ženy měly přístup a mohly se stát manažerkami, podnikatelkami a vedoucími. Je to o rovnosti a rovných příležitostech pro všechny.

Skutečnost, že děláte něco, co se tradičně považuje za „ženské,“ neznamená, že děláte chybu, nebo že budete slabá, nebo že nebudete dost silná pro podnikání, nebo že vás lidé nebudou respektovat. To jsou mylné představy. Důležité je, jaká je vaše kompetence a jak efektivně pracujete.

Myslím, že je důležité, jak muži vnímají a mluví o ženách. Často už nechtějí jenom manažera, ale chtějí manažerku. Když mají ženskou ve svém týmu, respektují ji a ocení její silné stránky. Manažer nemusí pouze vydávat rozkazy, ale může mít zodpovědnost za určité aspekty práce. Důležité je pracovat jako tým a spolupracovat s kolegy, aniž bychom ponížili nebo ponižovali ostatní. Spolupráce je klíčová.

Myslím si, že je klíčové pro ženy v dnešním světě vnášet svou vlastní podstatu do jakékoli činnosti, kterou dělají. Nejde o to, že by se ženy měly jen emancipovat a tvrdit, že mohou dělat všechno, co muži, a zbytek světa nechávat stranou. Jde o to, že ženy by měly přinášet svůj vlastní ženský princip do všeho, co dělají. Ženy mohou být manažerky, podnikatelky, sportovkyně, nebo cokoli, co si přejí, a to vždy s respektem ke své vlastní podstatě.

Je pravda, že hormonální antikoncepce může někdy ovlivnit menstruační cyklus a narušit spojení se svým ženským principem. Je důležité, aby ženy rozuměly svému cyklu a byly v kontaktu se svým tělem. Každá žena má jedinečný cyklus, a je důležité se o něj starat a rozumět mu.

Myslím si, že je zásadní, abychom přijaly svůj ženský princip a nebojovaly s ním, ale spíše ho vnímaly a respektovaly. Je to o tom, že se cítíme pohodlněji s tím, kým jsme, a že se snažíme pochopit své tělo a cyklus.

Získejte vlastní moudrost

Je důležité, abychom se jako ženy zlepšovaly, ukazovaly svou emancipaci a prosazovaly se ve světě. Jsme chytré a silné, a měly bychom to ukazovat. To však neznamená, že musíme bojovat proti mužům. Naše snaha by měla být o tom, abychom vyzdvihly své pohlaví tím, že budeme tím, kým jsme.

To, co můžeme udělat, je zaměřit svůj výzkum a práci na témata týkající se žen. Můžeme se zapojit do projektů, které podporují výzkum ženské biologie a přispět tím k pochopení, proč některé věci fungují jinak u žen než u mužů. Můžeme svou práci zaměřit na vědecký výzkum a šíření informací o tom, jak funguje ženské tělo a jak můžeme lépe porozumět našemu vlastnímu fyziologickému a biologickému procesu. To může přispět k lepšímu zdraví a pohodě žen a zároveň zvýšit povědomí o specifických potřebách žen.

Měly bychom se pokusit pochopit náš vlastní cyklus, naše tělo a fyziologii. Když budeme rozumět tomu, co se v nás děje, jak se měníme během menstruačního cyklu, proč jsou hormony důležité a proč vlastně máme cyklus, získáme vlastní moudrost.

Pochopení našeho těla nám umožní lépe naslouchat samy sobě, a zároveň můžeme využít tohoto poznání k pomoci sobě i dalším ženám. Můžeme být inspirací pro mladé dívky, které hledají svou cestu a chtějí být úspěšné v různých oborech, ať už je to medicína, právo, nebo cokoliv jiného. Důležité je ukázat jim, že jsou schopné uspět a že jejich pohlaví není překážkou. Můžeme být příkladem a inspirací, které jim ukážou, že jsou schopny dosáhnout svých cílů a být hrdé na to, že jsou ženami. Je to důležitá zpráva, kterou můžeme předat dalším generacím žen a podpořit je v jejich úspěších.

Dnes máme příležitost své vlastnosti a moudrost znovu objevit a ukázat, že můžeme být silné, nezávislé a vytvořit změnu ve světě. Můžeme inspirovat muže k tomu, aby začali obdivovat ženskou sílu a vlastnosti, a tak ukázat, že jsme rovnocenní partneři ve všech oblastech života. Je důležité, abychom se nesnažily jen napodobovat mužské vlastnosti, ale abychom si vážily a využívaly naše vlastní ženské charakteristiky a přinášely je do všech aspektů našeho života.

Z podcastu #72