Pár myšlenek, které nás všechny spojují

Dnes bych chtěla shrnout pár myšlenek, které ve mně v poslední době rezonují buď díky klientům, nebo díky tomu, co se neustále mění v mém životě, nebo vyvíjí. Zachytím zde dnes pár bodů, o které bych se s vámi ráda podělila.

Žít tady a teď

Kroking a cvičení je úžasná věc a jsem vděčná, když si mě s sebou berete na procházky a posloucháte Bagniari radio. Však není vhodé, mít sluchátka stále v uších a nebýt chvíli sama se sebou.

Byla jsem také ten typ člověka, který stále něco poslouchá. Chodila jsem do posilovny a na procházky výhradně se sluchátky a poslouchala podcasty. Chci vám ale říct, že to není zdravé. Vaše hlava potřebuje odpočívat, nechce být zahlcena stále novými informacemi. Přesto, že jsem ráda, že mě posloucháte, tak myslete i na to, že je vhodné, občas ty sluchátka nechat doma a být čistě sama se sebou a svojí hlavou.

Často jsme nevědomé, protože jsme neustále ve svých myšlenkách a neustále o něčem přemýšlíme. Večer usínáte a máte spoustu myšlenek na to, co byste měly udělat nebo jestli jste vše dokončily. Neustále si něco představujete a říkáte si, že takhle by to mohlo být a už plánujete. Tvoříte si tak katalog ve své hlavě, který je opravdu tlustý a plný stránek. Z toho, že jsme tady a teď, v přítomnosti, se stalo, že lítáme všude možně, jen ne v přítomnosti.

Jsme neustále fixované na minulost a ta vyvolává určité emoce. Můžete myslet na nepříjemné věci či šťastné, a prožíváte tu událost stále dokola. Vyplavujete stejné emoce, které ale nejsou odrazem toho, jak se cítíte teď, v daném okamžiku, ale jak jste se cítily v dané chvíli, v minulosti.

Na druhé straně je budoucnost, kdy přemýšlíte stále nad tím, co se stane, co by se mělo stát, čeho se obáváte nebo na co se těšíte. Pendlujete mezi dvěma časovými pásmy a máte myšlenky, které ale nejsou relevantí v současné situaci.

Často se stává, že jsme nevědomé a jsme těmi myšlenkami svázáni do úplně jiného časoprostoru.
Vše okolo vás, sociální sítě a vaše myšlenky, vás zahltí a určitým způsobem to kompenzuje samotu, do které se dostaneme ve chvíli, kdy jste samy.

Máte neustále potřebu se něčím obklopovat, ať už je to puštěné radio, televize, písničky, podcasty, či zmiňované sociální sítě. Kvůli těmto okolním vjemům nežijete naplno, může se stát, že si ani nepamatujete, co jste přes den udělaly. Jste v nevědomí a váš mozek ani nemá prostor žít v přítomnosti, protože pořád dostává určité impulsy a informace. Pracuje s jinými věcmi, které ale my nejsme. Jdeme proti sobě a může se stát, že i vaše rozhodnutí, které děláte, jsou tímto vším ovlivněna.

Stále hledáte nová řešení a stále vymýšlíte nové věci, ale ono koneckonců není potřeba spoustu věcí vymýšlet, stačí uvolnit hlavu a nechat to být, protože ono se to kolikrát vyřeší samo.
Vždy jsou nějaké ty myšlenky a jste buď více v minulosti, nebo více v přítomnosti, ale snažte se být vědomě přítomné tady a teď a snažte se na nic nemyslet. Protože nemusíte ničeho dosáhnout. V tomhle světě můžete prostě žít, abyste žily tak, jak chcete, takže si ten život začněte více užívat s vědomím a možná za těch sedmdesát let si řeknete „vzpomínám si, že můj život byl úžasný a užívala jsem si ho naplno“.

Poslání

Ráda bych přešla k dalším uvědoměním, které nepřišlo pouze z mé strany, ale zejména od žen, které byly na mých pobytech. A to je to, že se extrémně tlačíme, nezastavujeme se a máme pocit, že bychom měly dělat více.

Všichni máme poslání na tomto světe. Někdo má poslání zachráňovat lidi, přijít s něčím novým, jedinečným či spoustu dalších věcí. Ale většina z nás je tu pro, abychom tu byli pro lidi, abychom jim byli oporou, přítelem, člověkem, který je zvedne a neopustí je. Nemusíte dokazovat nic extrémního, pro určité lidi můžete dokázat o mnoho víc tím, že tu pro ně budete.
Ta hodnota toho, kým můžete být, není v tom, že jste významný politik nebo nějaký vůdce, je v tom, že máte své hodnoty a pravidla, která mohou být v jekékoli pododobě.

Spousta žen popsala, že často pro zisk, překračují své staré nastavené hranice. Potřebují si nastavit jakési nové hranice, které jim v podstatě pomohou, aby si více uvědomovaly samy sebe, byly více přítomné a samy se sebou. Pokud se tak neděje, tak posouvání těch hranic na úkor vlastních potřeb nám ubírá sílu, energii, kterou nakonec stejně chceme dát druhým lidem. To, že si stanovíme hranice, nám pomáhá mít moc, protože tuto moc nebo energii chceme dát jiným lidem.

Online život a interakce s ostatními

Často chodíme na sociální sítě, protože se cítíme samy. Máme pocit, že nemáme přátele, se kterými bychom se mohly stýkat, nemáme lidi, kteří by nám rozuměli.
Hodně lidí si myslí, že online svět je úplně jiný, ale to vůbec není pravda, protože pokud děláte online a nemáte například děti a můžete žít kdekoliv, pracovat kdekoliv a máte na to celý den, tak je timemanagement mnohem těžší a je mnohem těžší se do něčeho nutit, protože nejste ničím zatíženi. Už nemáte žádné podobné časové limity jako v práci, které by vás nutily pracovat efektivněji.
A to je to, co jsem například cítila i já tenkrát, když jsem začala být sama doma, něměla jsem žádnou fyzickou aktivitu, nemusela jsem vyjít z domu, ten timemanagement byl mnohem náročnější, protože máte celý den před sebou a musíte si ho zorganizovat a donutit se něco dělat.
Je to logické, protože na to nejsme stavění jako lidé, abychom byli pořád sami doma, abychom pracovali sami. Jsme zivislí na interakci s ostatními lidmi. Online život je sice krásný, zařídí vám část života nebo to, co možná chcete, ale je třeba si uvědomit, že to není úplně tak jednoduché pro každého a také je třeba se setkávat s lidmi a socializovat se.

Ten impuls, který potřebujete, je v tom fyzickém světě. Buďte s lidmi, je to to nejcennější, co můžete pro sebe udělat. Mnozí z vás si možná řeknou, no jo, ale já nemám kolem sebe takové lidi, se kterými bych se mohl setkávat nebo trávit čas. Čím jsem starší, tím méně lidí kolem mě je, nebo se to alespoň dost rozmělňuje. Ale pravdou je, že se noví lidé zase objeví, i díky mým pobytům, které jsem realizovala, si mnoho žen uvědomilo, že na to nejsou samy. Můžete jet na výlet, festival, dovolenou či pobyt, tam se můžete seznámit. Důležité je, nevyhýbat se sociálnímu kontaktu a nevymlouvat se na to, že není čas nebo máte moc práce. Jděte někam, kam byste normálně nešly, vystupte ze své komfortní zóny a buďte s lidmi. Pokud to neuděláte, nakonec se neposunete jako člověk, nebudete dostatečně šťastné a naplněné.

Kvůli online životu vlastně nežijete. Dáváte svému mozku neustále interakci, bavíte ho, informujete ho, neustále ho krmíte a spoustu z těch informací mohou být nebezpečné. Myslím si, že uděláte lépe, když pro vás sociální sítě zůstanou nástrojem nikoli pánem.

Ženská síla

Poslední myšlenka, kterou bych tu chtěla zanechat je to, že se, my ženy, moc nepodporujeme. S tímto jevem jsem se setkala už na počátku mého podnikání, kdy tento program vznikl. Mým poselstvím bylo a je, budovat silnou ženskou komunitu, ale ženy mezi sebou stále bojují.

Je to o tom, abychom se neustále podporovaly, abychom se navzájem informovaly, protože to může pomoci jiným. Pojďme se podělit o své úspěchy, ale i neúspěchy s někým jiným a dejme jim šanci. Často nemáme nikoho, s kým bychom si mohly popovídat nebo se vůbec bavit, proto si myslím, že interakce je tu na místě.

Doufám, že bude více fyzických setkání se mnou a s vámi. Chtěla bych se vídat častěji než na netu, chci cítit vzájemnou podporu a tu odvahu, která se ve vás skrývá. Chci kráčet s vámi ruku v ruce a pomáhat si, protože si myslím, že my ženy, když se sejdeme, si můžeme extrémně pomáhat, nemusíme být vyhořelé, nemusíme se už cítit pod psa, nemusíme být tolik v mužské energii, která nám tak úplně nesedí.

Z podcastu #120